Představte si, že pácháte zločin. Nic velkého, jen takový docela malý přestupek. Vaše svědomí vám říká, že to není správné, děláte to ale pro svojí bezpečnost a nevidíte žádné lepší východisko. Ve stejný den udělá ten samý zločin na tom samém místě ještě 600 ostatních lidí (ve všední den... o víkendu by to číslo bylo o cca tisíc lidí víc). Tíží vás to, protože nemáte přestupky rádi (vyčítáte ostatním přepálená cd, zásadně si neberete ani propisku v kanceláři, v autobuse vždycky pouštíte sednout staré lidi)...
Jednoho dne zjistíte, že dokonce i policie se dopouští stejného přestupku. Ajaj... na koho se teď obrátit? Nejste věřící (takže zpověď v kostele nepřichází v úvahu). Pak máte možnost zeptat se primátora svého města. A on se podiví, že vás to vůbec trápí... on to přece dělá taky - je to bezpečnější. Časy se mění a přichází noví kandidáti na primátora. I tedy ptáte se jich. A oni mají (vyjímečně) stejný názor jako ten předchozí.
Čas od času dostanete pokutu, ale i tak přestupek stále pácháte... ať už z pohodlí nebo prostě proto, že se vám ještě nechce umřít (nebo skončit v nemocnici).
Je z takové situace vůbec možné vybruslit bez ztráty na cti? Nastane někdy doba, kdy si bude moct obyčejný člověk sednout na Silvestra večer, podívat se na uplynulý rok a říct: Ano, žil jsem dle pravidel a stálo to za to? Nebo je opravdu jednodušší se odstěhovat někam, kde už je problém vyřešen k všeobecné spokojenosti?
Žádné komentáře:
Okomentovat