pondělí 7. března 2011

Matka Praha

Už dlouhá léta mám ráda seriál Sex ve městě. Hlavní hrdinka se tam (mimo jiné) vyznává i z nehynoucí lásky ke svému městu - New Yorku. Neváhá ho přirovnat ke svému věrnému milenci. Po celou dobu vysílání seriálu ho téměř neopustila, potíže měla i jen s odjezdem na jeho předměstí. V jejích očích byla hranice města těsně za Brooklynem, a i ten tam patřil jen tak tak. Nerodilého obyvatele dokázala rozeznat podle chování i stylu oblékání.
Já žiji celý svůj život v Praze. Za milence bych ji neoznačila, rozhodně ji však s láskou nazývám svou matkou. Je to stará dáma, která mi umožnila prožít ve svých zdech ty nejkrásnější okamžiky mého života. Tady jsem se narodila, prožila první lásky, vystudovala, pracovala, vdala se a porodila své dítě. Chystám se tu i zestárnout a jednoho dne zemřít. Občas ji samozřejmě opouštím. Mé osobní maximum jsou tři týdny. Delší doba už je utrpení. Nechybí mi čeština, ani kamarády nemusím vídat osobně, chybí mi domy, památky, důvěrně známé úkryty. Nedávno mi bylo vyčteno velice váženým profesorem, že se jedná o slabost. Ano, já vím. Jsem si této slabiny vědoma a tak trochu jsem na ni i hrdá. Praha je přeci moje rodné město a nevím, co by se muselo stát, abych ho zavrhla.
O víkendu jsem byla na diskuzi, která měla přispět ke zlepšení veřejného prostoru města. Několikrát tam padlo prohlášení, že Praha není jen pro pražáky, ale musí se o ni dělit i se zbytkem světa (hlavně s ostatními čechy, moraváky a slováky). Což o to, dělit se budeme rádi. Zároveň ji však budeme bránit. Brány města jsou otevřeny všem, kteří se k nám přistěhují a s Prahou takzvaně srostou. Jsou tu proto, aby zde žili a taktéž jejich potomci. Rozhodně tu ale nechceme další "švédy", kteří k nám vtrhnou jen kvůli vyrabování. Každý, kdo sem přijel jen za dobře placenou prací a po našetření si dostatku peněz se zase odstěhuje jinam, nemůže očekávat, že se na něj budeme tvářit extra přívětivě. Znám spoustu lidí, kteří sem kdysi přišli kvůli studiu. Po skončení školy získali dobrou práci a zůstali. Žijí zde, pracují, šetří a nadávají. Jak je prý Praha ošklivá, jak se tu nedá žít, jak je u nich doma hezky a podobně. A co pro Prahu dělají, aby se její stav změnil? Většina z nich žije v moderních ghetech satelitních městeček a nově postavených sídlišť. Pokud možno ještě oplocených. Ráno jedou rovnou do práce, z práce rovnou domů - maximálně se zastávkou v nejbližším obchodě. V pátek odpoledne už sedají do auta a míří zpátky do svého rodiště. V něděli večer se vrací a kolotoč začíná nanovo. Městem se procházejí pouze v tom případě, když za nimi přijedou příbuzní a oni se chtějí "pochlubit" svým novým bydlištěm.
Na konci té víkendové diskuze jsem poděkovala přítomným odborníkům, za jejich ochotu Prahu vylepšovat. Ale neodpustila jsem si rozdělení pražáků na rodilé a přistěhovalé. Čímž jsem se bohužel několika z nich dotkla. Nebyl to přímo úmysl. Jakožto rodilý pražák si ale stejně myslím, že určitá rozdělovací čára tu je a občas je skoro hmatatelná. Vždy se najdou výjimky a přistěhovalý obyvatel může mít Prahu radši, než rodilý. Příliš často se to ale nestává.
Jak jste na tom vy? Bojujete za svou Prahu, nebo jen za své sídliště, nebo si chcete jen rychle vydělat a pak šupem pryč do nějakého rodinného domku u lesa?

Žádné komentáře:

Okomentovat