čtvrtek 3. března 2011

Ten dělá to a ten zas tohle

Jako dítě jsem milovala pohádky. Zvláště Pyšná princezna byla můj favorit. Později jsem k ní přidala i Pekařova císaře. V obou zazněla podobná písnička. Byla o tom, že existují různá povolání a každé je nám třeba. Samo o sobě může být zbytečné, dohromady ale tvoří doplňující se harmonii. Text písní nevznikl náhodou. Politický režim vznikající po válce se rozhodl, že zruší veškerá "nepotřebná" povolání. Rušily se divadla, zavírali muzikanti, popravovali kněží. Po nějaké době se situace uklidnila, v době normalizace však chytla druhý dech.
Proč o tom teď píšu? Popostrčilo mne narození dcery. Ačkoli se sotva naučila chodit, už se jí pomalu chystá budoucnost. Ať už se nás bude ptát nebo ne, bude třeba jí s výběrem budoucího povolání trochu pomoci.
Rychle tedy zpátky k výběru povolání a jeho užitečnosti. Každý z nás má rád hlavně to svoje - je to logické, většinou si ho sám vybral a má k němu silné citové pouto. Všeobecně se jeho prestiž počítá podle množství let, která jsou potřeba ke studiu, název titulu a jménu studované školy. Je vám vcelku nanic, pokud studujete 6 let, ale ze školy vylezete jako Diplomovaný specialista. V očích ostatních nás strčí do kapsy každý, kdo získal za tři roky titul Bakalář. A můžete mít červený diplom, běda však, je-li na něm razítko z Plzně.
A ani sebelepší studia nám nezaručí, že se tím budeme živit. Až se budete příště ušklíbat nad vrátnou na studentských kolejích uvědomte si, že to mohla být výborná právnička, jenže během jejího studia utekl její bratr do Austrálie. To byla červená stopka a milá dívka šla ze školy rovnou na pracovní úřad. Úspěšnou kariéru dokázala spolehlivě zastavit každá maličkost. Hospodské drby, nepřejícná sousedka nebo zakomplexovaný nadřízený. Výše IQ nebo EQ v tom nehrála roli. Pomoci mohla leda tak výše konta. Peníze rozhodovaly o mnohém. I v naší generaci se rodiče museli jednout rozhodnout: mají dítě, je mu 15 a je nutno mu vyplnit přihlášku na školu. U jednoho dítěte šlo uvažovat o gymnáziu nebo průmyslovce. U dvou už nastupovala otázka: kdo z nich se učí líp? Obě dvě nešlo na škole uživit. Jedno muselo povinně do učení. A po něm pokud možno hned do provozu. To si ostatně hlídalo samo učiliště. Úspěšné složení vstupních zkoušek na přijetí totiž nestačilo. Každý žák si musel sám sehnat tzv. sponzora. Firmu, které se smluvně zaváže, že výměnou za zaplacení studií jim bude po jejich ukončení na 3 - 5 let k dispozici.
Současnost se tváří líp. Vyloučení ze studií kvůli politice už nehrozí. Finance jsou stále ještě problém. Prohlubují se i rozdíly mezi prestiží povolání. I ten sebehorší právník se těší větší přízni okolí, než sebelepší pekař. Na špici oblíbenosti jsou lékaři a učitelé. Vespod uklízečky a prodavačky. Většinou argumentujeme právě náročností studia. Přitom například kadeřnice musí povinně biflovat i biologii a prodavačky se stávají odbornicemi na psychologii osobnosti. To nejdůležitější je, že už zase zapomínáme na onu harmonii.  Každý z nás potřebuje talenty ve všech oborech. Uškodí mu nejen špatně vystudovaný lékař, ale i nedoučený automechanik. Bez kvalitní uklízečky se neobejdou úřady ani nemocnice. A my všichni občas potřebujeme zajít si na dobrou divadelní hru, zatancovat si na plese nebo koncertě, vypnout mozek během masáže.
Za zhruba čtrnáct let půjde do tuhého. Budeme muset Fanny přímo do očí říct: na tohle máš (nebo ne), tohle tě uživí (neuživí) apod. A hlavně - bude tě tohle povolání bavit celý život? Je to vášeň, které budeš holdovat i v sedmdesáti (neboť odchod do důchodu se stále odkládá) nebo budeš mít už ve třiceti dost? A co budeš dělat, pokud už v oboru nebudeš moci pracovat? Budeš mít dost zkušeností na něco jiného? Každý máme rád baletky - co však s tou, která už tancovat nemůže? Bude to boj a možná i slzy, ale ať už si vybere jakékoliv povolání, já jí budu stát po boku.

2 komentáře:

  1. Možná, že se to hodilo víc do blogu Rodina... ale nějak jsem se nemohla rozhodnout - a já jsem přece autor, ne? :o)))

    OdpovědětVymazat
  2. Já už jsem z toho nervózní, protože není vůbec jisté, zda za osmnáct let budeme mít na to dát dítě na vysokou školu - při tomhle vývoji...

    OdpovědětVymazat