Můj muž má spoustu kamarádů - cyklistů. Někteří z nich jsou vážní a jiní se snad ani neumí zamračit. Jednoho takového obzvlášť veselého jsem potkávala i s rodinou na farmářském trhu. Narodila se mu dceruška jen pár měsíců po té mojí a celkově vypadali přímo ukázkově. O to víc jsem byla překvapená, že se teprve budou brát. S radostí jsem přislíbila naší účast na svatbě a začala vybírat svatební dárek. Měli připravené webové stránky, takže to nebyl žádný problém. Také na nich bylo uvedeno, že na oslavě bude probíhat tombola a že uvítají zvláště věci "s příběhem". Po pár dnech jsem se tedy rozhodla, že kromě upečeného perníkového srdce, přispěji do tomboly taky vytištěnými fejetony z rodinného i cyklistického prostředí. Vráťa přidal i jednu ze svých nových povídek.
Určený den bylo už od rána nádherně. Vzali jsme kola, posadili Fanynku do vozíku a vyrazili na místo srazu. Tam už se zdobilo speciální vozítko pro ženicha. Já to vždy popisuji jako kolo s připevněným kusem lodní přídě před sebou. Správně by se tomu asi mělo říkat christianie nebo bakefiet. Každopádně - pro neznalé - je to tříkolka, která má jedno kolo vzadu a dvě vepředu. Mezi těmi vepředu je upevněna konstrukce, do které si může sednout jeden dospělý (nebo dvě děti) + náklad. V Praze má toto kolo dánský velvyslanec a rád na něm jezdí i na velké cyklojízdy. Ženich si jej musel zapůjčit z jiného města (mám pocit, že Pardubice). Po chvíli organizačních zmatků jsme konečně vyrazili. Kromě kol jely také dvě slečny na koloběžkách - mají můj obdiv, trasa byla sice za začátku z kopce, krátká ale nebyla.
Na silnic jsme zabrali celý jeden pruh. Ze začátku sice byla snaha udržet zákonem danou formaci, pak nás to ale přešlo. Konec konců - vždyť to byla svatební kolona! Ty zákony dodržují jen tak, aby neohrozili bezpečnost silničního provozu. A toto sobotní ráno bylo ospalé. Ostatním autům zbylý pruh bohatě stačil. Část cesty jsme jeli po cyklostezce. Teoreticky by se nám tam mělo jet lépe, opak byl pravdou. Na stezce bylo poměrně dost bruslařů (těžko je obejet), chodců, pejskařů a dalších. A jelikož byla sobota, část stezky si zabrali stánkaři na Farmářském trhu. Osamocený cyklista se proplete, ale kolona? Která má notabene v čele bakefiet? Většina lidí nám ochotně dělala místo a ještě mávali. Jen jeden pán se postavil schválně doprostřed cesty a mračil se na nás (div, že nehrozil pěstí). Závěrečný úsek byl za potlesku turistů a už tu byla Kampa a cílové místo svatebčanů.
Nahrnuli jsme se do sálu a většina z nás ztuhla. Na každé židli totiž ležel lísteček a na něm text písně. A přání, ať novomanželům na jejich cestě zazpíváme... no, bála jsem se... ale nakonec z toho byl úžasný chorál a zpíval snad každý. Moc a moc novomanželům děkuji, že jsem se i já mohla přidat svým hláskem - na takový zážitek se nezapomíná.
Po obřadu se naše cesty rozdělili. Rodina se nalodila a vydala se po řece k loděnicím. Část lidí je následovala veřejnou dopravou a auty a zbytek nasedl na své ocelové (karbonové a jiné) oře a vrhli se do provozu. Na poslední chvíli jsme se rozhodli zamávat svatebčanům z mostu a čekali jsme na ně nedaleko zdymadla. Po jejich průjezdu jsme zamířili na opačnou stranu řeky a skrz farmářský trh na místo oslavy. Na trhu jsme se zastavili na doplnění tekutin a pokec. Najednou koukáme, že okolo pluje parníček svatebčanů a cosi na nás volají a zuřivě mávají. Po krátkém telefonátu bylo jasno. Vzkaz zněl: "Nejezte, na místě bude dobrot dost!" Vzali jsme je za slovo a rychle vyrazili k loděnicím. Ještě jednou jsme jim po cestě zamávali a už jsme byli tam.
Slavilo se dlouho a bujaře. Děti běhali po areálu, některé se pokoušely usnout ve speciální místnosti (to naše si nás vybrečelo a odmítlo spát) a každý se bavil s každým. Do tomboly jsem dostala čtyři lístky a netrpělivě jsem čekala. Mám většinou štěstí, že ale vyhraji hned tři ceny, to jsem opravdu nečekala. S úlevou jsem zaznamenala, že můj sešitek s fejetony získala slečna, která má podobný názor na cyklistiku jako já. Snad ji tedy neurazili články o přeceňování přileb a nutnosti oblékat se i na kolo trochu chic. Jen jsem přeslechla, kdo získla Vráťovu povídku. Dokonce lehce podezírám svědky, že buď povídku zašantročili (a někde tam stále leží), nebo ji "ulili" stranou a čtou si ji doma o samotě.
Domu jsme se dostali rychle a jen spálená ramena mi kazila dojem z překrásného dne. Na takhle krásné svatbě jsem snad ještě nebyla a nevím nevím, jestli ji někdy někdo překoná. Přeji hodně štěstí novomanželům a spoustu společně najetých kilometrů (nebo snad kolometrů?) - a to nejen na vypůjčeném bakefietu.
Žádné komentáře:
Okomentovat