Že já se nevrátila pro ten foťák

Tak už je tu opět jaro a s ním i Velká Jarní cyklojízda. Letos vyjímečně o víkendu, kdo ví, třebo to tentokrát zavře ústa nepřejícným skupinám (raději nechci jmenovat). Mé počáteční nadšení zchladilo zjištění, že se akce tentokrát nezúčastní můj muž. Sám si ve stejný den užíval cyklojízdu až v daleké Budapešti. Já jsem si nedokázala představit, kterak jedu sama z Opatova až na Jiřího z Poděbrad s kolem a dvojvozíkem s oběma našema holkama. Tohoto dilematu mě naštěstí zbavila babička a já měla před sebou najednou víkend bez manžela i bez dětí.
Ráno bylo deštivé a studené. Nu, co naplat, nejsem přece z cukru. Zhatilo to mé plány na slušivé šatičky a dokonce jsem z poličky sundala svou novou přilbu. Normálně jezdím bez ní, představa mokrých kočičích hlav a spousty popojíždějících nervózních cyklistů okolo mi však naháněla trochu husí kůži. Déšť ustával už cestou na metro. Chtěla jsem šetřit čas a síly a na místo srazu jsem využila MHD. S dětskou radostí jsem se projela nově povoleným výtahem a s mírným úsměvem sledovala slečnu tahající své kolo po eskalátoru. Už na první zastávce jsme takřka zaplnili poslední vagón. Postupně přibývali další a další cyklisté. V soupravě už brzo nebylo k hnutí. To už tu naštěstí bylo Muzeum a všichni jsme vynesli svá kola ven. Mé velké díky patří neznámé matce s dcerou, které mi nezištně přispěchaly na pomoc a pomohly mi vynést kolo ven.
Už cestou na metro jsme si uvědomila, že jsem nechala doma foťák. Měla jsem ale menší zpoždění a tak jsem se bála, že se vyjede beze mne a nevrátila jsem se. Po dojezdu na Jiřího z Poděbrad jsem se v duchu začala rozčilovat nad svou váhavostí. Náměstí bylo plné nádherných kol. Okolo mne projížděly staré skládačky, atypické tandemy, holandská kola, carga, podomácku vytvořené zvláštnosti. A do toho oznamoval pořadatel, že se vyrazí až tak za půl hodiny... kruci, kruci, kruci... vždyť jsem to mohla stihnout! Teď už ale bylo pozdě bycha honit a já se tak mohla jen koukat okolo sebe a doufat, že si ty obrázky vypálím do paměti a hlavně, že někdo jiný udělá nádherné fotky.
Čekalo se dlouho, ale nakonec se had lidí dal do pohybu. Tradičně se k nám připojilo i několik mládenců na skejtu, pár politiků a ekologické organizace. Dokonce i Majáles se objevil - v zastoupení VŠE.
Trochu jsem se bála, že se budu cestou nudit. Jela jsem sama, nebylo s kým si popovídat. Mé obavy byly liché. Už na startu jsem potkala prvního známého a v průběhu jízdy jsem se připojovala a zase odpojovala s dalšími. Občas dokonce nebyl čas ani na pokec - muselo stačit zamávání a úsměv. Jelo se svižně a (co tak mohu říct) i bez konfliktů. Pokud se někde něco odehrálo, tak jsem o tom nevěděla. Pár špuntařů mělo problémy s jednou tramvají a cca dvěma auty. Ale i tam jsem viděla, že nedošlo ani na pořádné zvýšení hlasu. Jen cyklista se soundstémem evidentně trpěl. Mohl si za to ale sám. Reprobedna byla větší než on a prudká stoupání byla prostě nad jeho síly (vždyť ten kluk byl menší než já, a to je co říct). Nakonec i on se ale doškrábal až do našeho cíle. Nákladové nádraží Žižkov nám otevřelo svou náruč a mohlo se slavit.
Mě však čekala ještě soukromá cyklojízda. Nejsem zvyklá jezdit sama v neznámém terénu. Teď jsem ale spěchala zpět na Jižní město. Souběžně s cyklojízdou se konal koncert mé oblíbené kapely a já chtěla aspoň pár písniček slyšet. S trochou potíží jsem našla správné metro a dojela až na Háje. I Hostivařskou přehradu nebylo těžké najít. Zato za lesem jsem byla ztracená. Ptala jsem se několika lidí a motala se pořád v kruhu. Nakonec se nade mnou bohové smilovali a já konečně dojela až do cíle. Koncert ještě trval a já si už v klidu dala i něco k jídlu a pití. Rozesmály mě slečny, které si spletly mojí přilbu na kolo s přilbou na koně. Pravda, je jí trochu podobná. Ani se mi nechtělo jet do prázdného bytu, ale zima už byla dotěrná. Po poslední písničce jsem se tedy rozloučila a už bez potíží dojela až domů.
Teď už mi zbývá jen projít patřičné webové stránky a trpělivě čekat na fotky ostatních. Snad někdo zachytil všechnu tu krásu. Už se těším na další jízdu a tentokrát si kabelku překontroluji několikrát.