Postřehy malé čarodějky: For Bikes 2015

Nastal jarní (takřka) čas a já se začala těšit na nový ročník Letňanského veletrhu For Bikes. Těšila jsem se, jaké nové modely zase uvidím a v duchu sestavovala seznam věcí, které je třeba koupit. Ještě jsme snad ani jednou neodcházeli s prázdnou. Také starší dcerka byla natěšená – od léta už velice dobře jezdí a chtěla si vyzkoušet dětskou dráhu.

Cestu na veletrh jsme pojali jako závod. Manžel vyrazil na kole a já s Fanynkou jsme to vzaly metrem. Už od stanice Letňany lemovaly cestu růžově natřená kola. Vtipně dělaly reklamu Rekolu. Mimochodem – závod vyhrál Vráťa – a to takřka o půl hodinu. V areálu jsme odložili vše nepotřebné do šatny a vnořili se do davu návštěvníků.

Vtipná reklama

Hned první věc, co nás upoutala, byl až neobvykle častý výskyt elektrokol a hlavně fatbiků – aneb kol s extrémně širokými koly. Jsou prý vhodná na sníh a náledí (některá měla v sobě i speciální hřeby). No... proč ne... jen kdyby letos v zimě také napadl nějaký sníh. Zatím mi to spíš přijde jako příliš drahá sranda. Vrcholem tohoto vrtochu byla fatbiková tříkolka. Ta snad byla i těžší než já. Zato elektrokola jsem obhlížela s velkým zalíbením. Sama mám doma dva modely a jako pravá žena neodolám a srovnávám a v duchu si představuji, že mám všechny vystavované krasavce doma. Letos byla většina vystavovaných elektrokol horského typu... tak ta si můžou nechat. Upřímně to nechápu – pokud je někdo takový sportovec, že jezdí v terénu, tak na co mu je motor? Přijde mi to jen jako zbytečná machrovina. Zato u měšťáků jsem všemi prsty pro. Našla jsem i elektrickou koloběžku minimalistického stylu. Otázkou sám pro sebe byl jakýsi hybrid mezi mopedem a odrážedlem pro dospělé. Aspoň, že to bylo skládací a elegantní. A drahé. Třeba to bude nová managerská móda.

Klasikou veletrhu byla kola bezmotorová. Závodní, městská, cruisery, výstřednosti. Novinkou mezi vystavovateli byla značka Tokyobike. Předvedli pánskou i dámskou verzi městského kola a já jen tiše slintala. Zvlášť krásný ocelový košíček si získal mé srdce. Leč soutěžit se dalo jen o láhev na pití – a ta mne tolik nenadchla. Na dlouhou dobu jsme se zasekli u stánku Citybikes. Od loňska se jejich nabídka rozrostla o elektrickou verzi Kolouše (aneb kola sestaveného na míru) a já byla nadšená jejich zacílením na detail. I ta nejmenší věc byla excelentní. Jen kdyby to kolo bylo o fous levnější. Zapovídali jsme se i u konkurenčního Agogsu. Ten sice neměl žádný nový typ kola, přidal však doplňkový sortiment. Takřka kavárensky příjemnou atmosféru měl i stánek Cyklospecialit. Těmto pánům vděčím za svůj stylový košík a nepřehlédnutelný zvonek. Nenápadně jsem se je snažila přesvědčit, aby spojili své síly s mou oblíbenou návrhářkou z Dublinu – Georigií – a rozšířili tak svůj sortiment i o nádherné cyklistické kabátky, chrániče bot při dešti a povlaků na košíky. Kdo ví, třeba myšlenka padla na úrodnou půdu. Velice krátkou návštěvu jsme věnovali i nejznámnějšímu (a nejhlasitějšímu) podporovateli koloběžek a skládaček u nás – Láďovi Bláhovi z Velorama. Umí také předělat kolo na nákladní – kupodivu to však příliš neinzeruje.

Nová ryba do stojatého rybníčku

Testovací dráha pro dospělé byla tentokrát pojata velkoryse. Jen trochu znesnadňovala pohyb mezi stánky a lehce odřízla halu s testovací dráhou pro horáky. Tolik očekávaná dětská dráha se tentokrát nekonala. Byla tam jedna – ale ta byla nad schopnosti naší dcery. Byla to spíše dráha pro dětské horáky. Ještěže hned vedle byla dráha pro šlapací autíčka. Byla sice placená, ale stála za to. Projela se nejen dcera, ale i já. Šlapací autíčka jsem vždycky milovala. Krátkou projížďku dokonce dovolovala i značka Electra – k mé smůle se Fanny projet nechtěla a já se sama styděla.

Bylo těžké dostat odsud Fanny

Nemohli jsme samozřejmě ani minout stánky s nabídkou různých krajů, cyklistických organizací a přidružených profesí. Oproti loňsku mě potěšil stánek magistrátu (nejen kvůli krásnému vystavenému kolu). Rozšířila se jejich nabídka letáků a map. Krásnou novou publikaci měl na stánku i Státní fond dopravní infrastruktury. Moje fotky jsou již sice (jakožto zastaralé) pryč, náhrada je však opět vlasatá jak kometa – a to potěší.

Takřka profesionální úsměvy

Ke konci jsme se konečně dostali i k tomu nakupování. Už loni jsme pokukovali po systému upoutání dětského kola za dospělé. Klasickou tažnou tyč jsme nechtěli. Raději jsme si tedy připlatili za typ Follow me od firmy 2 + 2. Veletržní sleva byla potěšující. I tak nás to ale finančně tak vyčerpalo, že na zbytek doplňkové sortimentu už jsme jen lačně koukali. Potěšilo mě, že sportovní dres se stává o něco více elegantní (alespoň ženská verze). Objevily se speciální sukénky a dokonce i bolerka. Výrobci se tentokrát rozhodně nebáli barev a tak bylo vše vyvedeno v jasný a zářivých barvách. Dokonce i pití mělo většinou jasně růžovou barvu a takřka svítilo do dálky. V přilbách kralovaly odvážné vzory a barvy, sport ustoupil trochu do pozadí. Některé byly dokonce i skládací. Zvětšily se zvonky, zmenšily zámky a zařízení na zamykání kola. Přibylo zvukových hlásičů pohybu (vyžaduje to trochu více zručnosti při odemykání zámku, ale případného zloděje to dokáže docela dobře odradit). Nadšená jsem byla z neobvyklé myšlenky na cyklistické světlo – místo bodového světla vepředu a na zadku kola, bylo světlo upevněno po celém obvodu předního i zadního kola. Napájení bylo uprostřed každého kola a dalo se jednoduše vyndat a nabít. Jen ta cena byla strašlivá. Za pár let se možná přiblíží reálné poptávkové ceně. K mé velké radosti tentokrát zcela chyběl nepatřičný prodej. Žádné plastové krabice nebo stánky s dvd filmy.

Letošní cyklistická sportovní móda

Celkově hodnotím letošní ročník jako vydařený. Návštěvnost mi přišla slušná, vystavovatelé dobře zásobení a příjemně naladění. Soutěže a atrakce tak akorát. Jen parkování se jim tentokrát příliš nepovedlo. Měla jsem co dělat, abych našla stojany na kola a pak jsem byla velice zklamaná, když místo něčeho solidního se na místě šklebily lehounké kovové ploty – odhodlaný zloděj by neměl potíž odvézt kolo i s tímto „stojanem“. Asi jsem nebyla sama s tímto názorem – kola byla přivázána všude možně okolo. „Stojanům“ důvěřovalo jen absolutní minimum lidí. I tak jsem však odcházela vrcholně spokojená a nemohu se dočkat dalšího ročníku.