sobota 8. srpna 2015

Pozor, křehký náklad jede!

Tak už jsem psala, že jsem začala jezdit do práce na kole. Na tom by nebylo nic zas až tak divného – manžel aktivista, kolo s pomocí elektriky, jen mírné kopce. Proč ne... Tentokrát však přede mnou byla výzva takřka gigantická.
Asi už všichni ví, že jsem si založila malý internetový obchůdek (Lolita pod lípou). A zboží do něj získávám ze všech možných směrů – mimojiné i z Aukra. Tam jsem jednu neděli vydražila hned třicet kousků zboží – a všechno k vyzvednutí u nás v práci. Zaplatila jsem, zboží si nachystala do přepravek a začala přemýšlet, jak to dostanu domů. Na stole trůnily dvě přepravky plné budíků, hodinek, čínského porcelánu, křehkých bambusových hůlek, obrazů a dokonce i jedno zrcadlo. Co teď s tím? Mám sice nákladní kolo, křehké věci v něm však většinou nevozím. Natož něco, co chci potom dál prodat. Jako bonus jsem si v obchodě koupila láhev saké.
Ihned jsem rezignovala na myšlenku, že bych to všechno odvezla na jeden zátah. Trasa byla ze Zahradního města na Jižní – nechodníčkařím, na cestě mě ale čeká kousek kočičích hlav, několik zpomalovacích prahů a hned čtyři rušné hlavní silnice. Nakonec jsem se zhluboka nadechla, vytřídila věci do dvou zhruba stejných hromádek a cca patnáct minut rovnala první várku na kolo. Pomohla jsem si bublinkovou fólií a nakonec jsem mohla opatrně vyrazit. Kolegové se šli nenápadně podívat, jak narvané kolo vypadá a trošku se o mě báli.
Rozjezd byl opatrný, jela jsem skoro o dvacet minut déle, než jsem zvyklá. Naštěstí nejelo moc aut a tak jsem příliš neblokovala provoz. Domů jsem dojela zpocená jak myš, ale neuvěřitelně pyšná. Druhý den jsem si doma zapomněla bublinkovou fólii – naštěstí se mi podařilo vše zafixovat tak napevno, že se nepohnul ani nejmenší kousek porcelánu. Jen jsem neodhadla tíhu a tak bylo kolo druhý den o dost hůře ovladatelné. Opět jsem jela pomaličku a s respektem. Doma jsem si zatancovala vítězný tanec – nic se nerozbilo ani neodlomilo.
Podtrženo a sečteno = jsem borec, supermáma a kdo ví, co ještě :D … neznám nikoho, kdo by dokázal na kole dovézt náklad takového charakteru a objemu. Jenom doufám, že se to nebude opakovat moc často. Bylo to super, ale čeho je moc, toho je příliš. Příště radši více menších jízd a méně obav.
A co vy? Jak vozíte domů nákup? Troufli byste si naložit kolo sklem a porcelánem a vyrazit do víru Prahy?