Bowlingových turnajů je po Praze jak hub po dešti. Jen málo z nich je však věnováno výhradně ženám. Jeden z těch lepších bývala Večerní růže. Devítkový turnaj, kde každá účastnice něco vyhrála. Minimálně onu růži, nějakou drobnost a hlavně možnost si pohodově zahrát. Součástí turnaje vždy byl raut, představení různých firem a služeb a občas nějaké zpestření ve formě tance nebo prezentace. Nevýhodou bylo silně zakouřené prostředí a občas společensky unavený doprovod nebo dokonce i některé hráčky. Všechny jsme byly smutné, když herna vyhlásila dočasné pozastavení činnosti.
Trvalo to dlouho, moc dlouho. Až najednou se objevila dobrá zpráva: Večerní růže se opět koná! Organizace se ujal syn původního pořadatele, sehnali se noví sponzoři a mohlo se přihlašovat. Přihlášku vyplnilo 48 účastnic, do herny jich nakonec našlo cestu jen 45. Vypadalo to jak setkání na školním srazu. Dámy se vesele zdravily, nejedno oko zaslzelo. Každá se těšila na svou oblíbenou dráhu, vyhlížely se kamarádky a všechny se spořádaně hnaly k pultíku, aby si zajistily „své“ místo a zaplatily. Pak přišla studená sprcha – Růže přestala být devítkovým turnajem! Nastal všeobecný nesouhlas a výkřiky, že takhle by to teda nešlo! Pořadatel utekl do bezpečí za pultík, chvíli odolával, ale nakonec podlehl tlaku rozvášněných žen. Operativně změnit dispozice a z normálního turnaje se v okamžiku stal devítkový. Pak už šlo všechno jak po drátkách. S malou změnou – welcome drink byl tentokrát becherovka – místo obvyklého šampusu. Tím pádem jsem si ho radši odpustila a koupila si vlastní pití.
Turnaj ovlivnilo několik věcí negativně, několik pozitivně. Negativní bylo, že je stále silně kuřácký. Horní patro je sice o něco vzdušnější, moc to však nepomáhá. Raut byl také o něco chudší – před hernou je nová restaurace a bylo znát, že na hráčkách šetří. Také dráhy se často kousaly, nevracely koule a podobně s hráčkami laškovaly. Nejhorším zlem však byly nedisciplinované hráčky. Zvlášť do horního patra se stáhly hned dvě party, které se nechovaly zrovna echt. Jednu část může omlouvat nezkušenost (některé se opravdu teprve učily správnému chování), jeden tým však byl přímo úděsný – alkohol z nich táhl, jejich mužský doprovod byl hlučný a bez vychování a hráčkám snad bylo mentálně tak okolo patnácti let (i když fyzicky už to byly dámy skoro středního věku). Do finále se naštěstí probojovala jen jedna z nich. I tak jich však bylo pořád všude plno a bez nich by byl turnaj mnohem příjemnější.
Pozitivní byly dárky, evidentní snaha organizátora o pohodu všech dam a přístup staré gardy hráček. Takhle to sice vypadá jako hodně nevyrovnané skóre, výsledný efekt však přesto byl pozitivní. Nad příštím turnajem se sice pořádně rozmyslím, pravděpodobně však doma požádám o hlídání dětí a znovu se zaregistruji. Kdy jindy si mohu zahrát čistě ženský turnaj a dostat za to zajímavé ceny? A navíc, kdo ví... organizátor je zatím nezkušený a plný elánu. Do příště si určitě vezme nějaké ponaučení a třeba změní pár věcí k lepšímu. Já jsem prostě vrcholná optimistka.
A jaké jsou vaše turnaje? Hrajete o ceny nebo na pohodu? A hrajete podle pravidel a tak, aby váš styl nerušil ostatní?
Žádné komentáře:
Okomentovat